.

.

středa 29. srpna 2012

Vydařený výlet

Tento příspěvek píšu už týden... Ale trpím akutním nedostatkem času. Teda, spíš žiju než bych seděla u netu.
Již několik týdnů jsme se s kamarádkou  Peťkou chystaly na vycházku na Naučnou stezku okolím Vsetína.

Po této prochajdě musím říct, že je prokletá. Stezka, ne Peťa. :)

Už jsme na ní byli s manžou. Za 33st.horka, neměli jsme kromě vody pro děti sváču, protože jsme čekali, že se vrátíme brzy domů. Božátka tak skoro celou zpáteční cestu prořvali.
Doufala jsem proto, že tentokrát vše proběhne hladce.

Vyrazily jsme po obědě, venku 28st., slunko pražilo, všichni namazaní opalovacím krémem (kromě mě jako obvykle),kloboučky na hlavách. A vzaly jsme to od posledního zastavení, kvůli pozvolnějšímu stoupání.


U jednoho domu si šikovný majitek vyřezal Radegasta s nápisem Vitajte ve V.Skalníku.


Oblíbená Valova skála. Podle pověsti je na jejím vrcholu otlačené čertovo kopyto.
Kdysi jsem ho hledala a je tam skutečně kulatá prohlubeň, kterou lze při troše fantazie považovat za kopyto.






Pohled zpět. Škoda, že na fotkách není nikdy vidět převýšení a litry potu :)


Naše silná čtyřka :)


Kdysi svěží zelenátráva se změnila v suché zaprášené cosi, co ovšem velmi zajímalo dítka


Kamarádka Hanička je aktivní skřítek, už umí lozit a sedět. My se jen koulíme.


Když už bychom z nich chtěli udělat páreček, je třeba ozkoušet, zda by si Haňule nebrala zajíce v pytli...



Kštice drží a 2 zuby, co Fanda má, jsou taky v pořádku :)





Největší zážitek bylo koukat okýnkem ven...


Naši kamarádi ještě před nehodou s odřeným kolenem.




Ajajaj... Nějak se nám zatahuje...




Krávy a tento výhled jste již viděli zde.


Na fotce to nevypadá, ale je to černo, ze kterého padají provazy vody.



Tady ještě pohled na protější louku Ježůvka. Aby se zachovalo klima vhodné pro vstavače, ochránci přírody ji pravidelně sečou a jak jsme právě zjistili, tak ji spásají i kravky.


A to byla poslední fotografie. Za pár minut se nebe zatáhlo, přišla vichřice a blesky (žádný příjemný pocit), matky počaly zachraňovat dítka, nehledě na možné ztráty vlastních životů....

Útočily na nás šišky, větve a v zatáčce před námi spadl přes cestu strom. (To tedy nevím, jestli to bylo těsně před námi nebo o chvilku dřív...ale dramatické to bylo).

Pak za průtrže jsme se jaly sprintovat směrem k domovům. Těsně před sjezdem do civilizace nás čekal prudký kopec, který je zvládnutelný za krásného počasí, ale s podkluzujícími sandály a 45kg kočárem to byl boj.
Naštěstí jel kolem velice ochotný pan cyklista, který nelenil, seskočil s kola a pomohl mi hlídat vozidlo, aby se nekontrolovatelně neřítilo dolů. Nebo se nepřevrátilo...

Dostali jsme se domů mokří, špinaví, plní jehličí...

Ale!
Poznali jsme, že v nouzi poznáš přítele. Petin manža nás dovezl domů autem, když jsem zjistila, že jsem píchla 2 kola najednou.
Takže velké díky, Peti!
A velké díky neznámému hrdinovi, který nelenil, zahodil kolo a jistil kočár.
 
Výletníci. Už spokojení. Po večeři, v čistém a suchém úboru. Okoupat je mamka prostě nezvládla. Ale dle našeho táty - Valaši sa šúpú..., takže trocha špiny za ušama neuškodí.


S vidinou toho, že by se do třetice na nás vrhly kobylky, mě na tuto trasu nikdo nedostane, zbytek zastavení snad někdy dofotím. Ty už jsou ve městě...
Stezkám zdar a té Okolím Vsetína zvláště!

3 komentáře:

  1. Trochu jsem čekala, jestli nemáš zdokumentované i jak vlajeme ve větru a natahujem pláštěny. Tak příště ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Co bych to byla za matku, kdybych na úkor akčních fotek nechala zmoknout dětičky :) Příště to bude doufám bez přírodních katastrof!

      Vymazat
  2. Páni, to je teda zážitek. My moknem taky furt, ale v lese je to o hubu, kord s prckama. Kolečka u kočáru to je taky moje noční můra, zrovna dneska jsem zase asi po sté píchla. Vůbec si nedokážu představit táhnout dvojčata...to je síla.
    Tak at se vám už na procházkách neopakujou katastrofy pa Majda

    OdpovědětVymazat