.

.

úterý 22. května 2012

GIVEAWAY u Míši


Miška na svých stránkách plné něžné inspirace vyhlásila soutěž o moc krásné ceny.
Soutěžní otázka je jednoduchá. Jaká je vaše nejoblíbenější květina a proč?
Jaká? Odpovězte a zkuste také své štěstíčko :)
Chtěla jsem nový příspěvek vložit už v neděli. Manža ale zabral počítač, takže je příležitost až teď. Víkend jsme strávili velice příjemně. Počasí nám přálo. Sobota byla v duchu oslav svátku Ivošů. V neděli jsme se těšili, že pojedeme na oslavu narozenin mých neteří Máji a Áni. Byli tam všichni mí nejbližší. Mája ale začala chodit do školky a jak to tam bývá, nejspíš si z ní donesla nějakého bacila. Rozinka, sotva dobrala antibiotika, by neměla přijít do kontaktu s nemocí, takže jsme na oslavu raději nejeli. Škoda.
Strávili jsme proto odpoledne s manžovými rodiči v Leskovci. A taky nám bylo fajn. Chtěla jsem se podívat k Juříčkovu mlýnu. Koncem 2.světové války byl vypálen. Mlynářova rodina pomáhala partyzánům, kolaboranti je ale udali a celá rodina byla zavražděna. Taková místa nemám moc ráda, když si uvědomím, co se tam stalo... Ale jako uctění památky a abychom nezapomněli, čeho jsou lidé schopní, zlého i toho dobrého, je třeba je navštěvovat.
Bohužel jsem při vypravování dvojčat zapomněla doma foťák. Takže mám jen vzpomínku a vám udělám fotoreportáž příště.
Dnes jsem se dozvěděla od mamky zajímavou novinku. Mlynářova žena byla prý sestřenice mojí babičky. Opravdu platí: My sme Valaši, jedna rodina.

A z mého tvoření...
Asi po třech týdnech, co R.a F. spí každý ve své postýlce, jsem konečně dodělala druhý mantinel. Potah včetně náplně.


A spokojená uživatelka....


 Na tento mantinel jsem si ušila jen potah. Ty šňůrky asi nebudou moc držet, až dáme matraci níž, tak tam všiju též suché zipy.



Kosmetická taštička pro neteř...




A se vší slávou dokončená kabela Bellet z Mariny :) Není dokonalá, ale jelikož je má první, jsem na ni náležitě pyšná.


Nechybí kapsa na magnet, kapsička na mobil a diář a karabinka na klíče.



A na závěr - tulipánky k svátku od tchýňky a krásná svíce z palmového vosku.



Hezký den!

neděle 6. května 2012

Ocenění od Janinky

Moc děkuji Janince z Domova s vůní nostalgie za její ocenění.


Opravdu si ho vážím.
Měla bych ho poslat dál. Ale je tu tolik krásných blogů, tolik milých lidiček, že je opravdu těžké vybrat, komu ho poslat dál. Takže ho prosím berte za své všichni, kdo se ke mně vracíte. Protože mi tím děláte také radost.

A co napsat o sobě?
Mám ráda jaro, kytky, stromy, ruční práce, dobrý čaj vypitý nad oblíbenou knížkou, hořkou čokoládu, procházky v přírodě, houbaření, sbírání bylinek, ruce od hlíny při práci na zahrádce a mastné ruce po mazlení s ovečkama, oblaky letící po nebi a miluju své krásné děti a manžu, i když mě občas peklí. :)


Krásné nedělní ráno

Dnešní ráno je báječné. I když mě Fanda vzbudil už o půl šesté, nechal si nacpat dudu a vydržel v klidu až do půl sedmé. Z kuchyně se linula báječná vůně čerstvého chleba. Večer jsem nastavila pekárnu, aby dopekla hned, jak vstaneme.


Dítka posnídala a zase usnula, táta, který dospával opici na gauči, si zalezl do ložnice a já mám chvíli pro sebe.
V klidu jsem si nachystala snídani. Krajíček křupavého čerstvého chlebíku, domácí tvaroh od sousedky, pažitka a nový čajík z mého oblíbeného šálku.


Ve čtvrtek jsem opět navštívila místní obchůdek se sypanými čaji a kávou. Ty, plus plechové škatulky a vysokoprocentní hořké čokolády, jsou moje úchylka. Říkám si - nekouřím, nepiju (a když tak jen malinko), tak proč si neudělat občas radost!

Zaujal mě tento. Earl Grey s levandulí. Jeden pytlíček za 10.-


 Musím uznat, že chuť bergamotu a levandule k sobě velice jde.


 Do tohoto šálku si vařím čaj, když mám pohodu a chci si ho vychutnat. Za běžného provozu totiž piju z litrového keramického "kýblu".




Včera byl také moc hezký den. Jeli jsme s dětma poprvé na chalupu. I když Rozárka bere antibiotika, doktorka nám povolila vycházky. Já si přitom myslela, že nemocné mimino by mělo být doma. Ve stínku to zvládla bez újmy.



V pátek táta koupil beránky pro naši již 4. pasteveckou sezonu. Tentokrát je máme tři. V létě začnou R+F baštit příkrmy, tak jeden z nich bude zkonzumován. Slabší povahy prominou, ale i nám je to líto. Jenže bereme to tak, že prožijí mnohem šťastnější život než ti všichni chudáci zvířata, jejichž maso je na pultech supermarketů.
 
 

Jsou ještě trochu bojácní, ale za týden dva se ochočí.
 

Na dvéřkách kolně jsem si všimla malého papírového hnízda. Ještě že jsem s likvidací počkala na manžu. Všiml si, že ho nepostavily neoblíbené vosy, nýbrž včelka samotářka (nebo nějaký jí podobný hmyz).
Ta u nás bydlet může.



 Nikdo není doma...



















 
 A v tomto duchu jsou moje květinové záhonky...
Loni jsem na zahradě s rizikovým těhotenstvím nic neudělala a letos to vidím bledě, pokud s námi nepojede hlídací babička.
Rukama mi to škubalo, už bych se do toho příšerného plevele pustila, ale nejenže mi manža vyhodil všechny rukavice, které prý rozkousaly myši, ale dětičky ne a ne spát.
Snad bude v týdnu hezky. Vzali bychom bábrlinku s námi, ať jezdí s kočárem a já se pustím do boje...


Pomněnky od maminky. Dostala jsem je asi před čtyřmi léty. Už rostou na dvou místech zahrady. Jestli se časem budeme stěhovat do vysněné chaloupky, rozhodně si jich trs vyryju a pojedou s námi.
Nevím, jak to máte vy, ale tydle jsou modré jako maminčiny oči :)


 Ještěrčí miminko.



A na závěr dva kouzelné úsměvy :)


Přeji Vám všem milým čtenářům a návštěvníkům mého blogu vysmátou neděli!