.

.

pondělí 31. prosince 2012

pátek 30. listopadu 2012

"11"

Při nakouknutí do mailu mě překvapil nový komentář s pozvánkou do anketky od Binny. Chtěla jsem dnes večer háčkovat a taky mě čeká hromada nádobí, jež zbyla po manžově kulinářské chvilce, ale takové pozvání se neodmítá.

Pravidla jsou taková:

1. odpovědět 11x na zadané otázky
2. 11 věcí o sobě
3. 11 nových otázek pro nominované
4. nominovat 11 blogů


11 otázek pro mně:

1. Který člen rodiny ti je nejbližší a proč?
Starší sestra Liduška. Protože mě vždycky vyslechne. A co si pamatuju od dětství, vždycky se ke mně chovala hezky.

 2. Máš doma akvárko? 
Mám. 112litrové. A asi jsem ho přerybnila, i když mě manža ujišťuje, že ne. Chovám 9krevetek,ancitruse "Malého Karla", samičku čichavce šedého "Čuchavcovou", 6 pavích oček (+3 čerstvá miminka), 11 danií pruhovaných a 4 mladičké čichavce perleťové.
(A manža má svoje 545litové.)

3. Dostalas ve škole poznámku? Pokud ano tak za co? 
Hehe, já, slušňačka? Jasně, že jo! Napomenutí třídního učitele za předčasný odchod z hodiny. Už si nepamatuju podrobnosti, ale v hodině tělocviku jsme měly místo cvičení uklízet školní dvůr. Když už jsme měly hotovo, čekaly jsme na úču, a protože nešla, aktivnější spolužačky navrhly, že teda půjdeme na oběd. Šla jsem s nima a byly jsme načapány už u stolu. :)

4. Do které země by ses chtěla odstěhovat?
Z Valašska bych se neodstěhovala. Ale moc se mi líbí anglický venkov z detektivek Agathy Christie a Vražd z Midsomeru...

5. Tvá nejoblíbenější lidová píseň?
Johanovský mostek. Zpívala mi ji maminka a jí její maninka. Myslím, že jen pár lidí ji zná. (Johanová=Janová. Mamka odtud pochází)

6. Kdo a nebo co tě motivuje?
Život. (Krátké, jasné, výstižné.)
7. Co by sis koupila, kdybys byla hooodně bohatá?
Domeček s vélikou zahradou.

8. Co bys koupila druhým?
Manželovi rybník, aby mohl konečně začít chytat ryby, dětem koloběžky a houpačky, kdyby o ně tolik stály jako já, když jsem byla malá, mamči chatičku se zahradou, kde by mohla pobývat od jara do podzimu a kutat se v hlíně.

9. Jak reaguješ, když ti někdo ublíží?
Snažím se stýkat jen s lidmi, kteří mi neublíží.
 
10. Nejoblíbenější hračka v dětství? 
Velká plyšová kočička Janička, kterou jsem dostala od táty, když ležel v nemocnici, odkud se nám už nevrátil a panenka Martinka od dědečka.

11. Kdybys mohla cestovat v čase, v kterém období bys žila?
Nikde bych netrajdala. Žiju teď a tady.


11 věcí o mně
1. Zjistila jsem, že i když si myslím, že mě život nemůže srazit ještě víc, dokáže to.
2. Zjistila jsem, že i když mě život srazil, dokážu vstát, ač pořád kulhám.
3. Právě jsem se zapálila do filatelie.
4. Moje paměť je hrozná. Ať žije diář! (Ještě bych potřebovala foťák na tváře.)
5. Miluju svou rodinu, dobrý čaj, teplo světla hořící svíčky, ticho padajících vloček.
6. Spím zásadně v ponožkách.
7. Vlastním všechny díly Zeměplochy od Terryho Prattcheta.
8. Mám 4 přítelkyně, pár kamarádů a spoustu známých.
9. Nemám ráda klauny, mimy a cirkusy.
10. Chci se naučit paličkovat.
11. Ráda mlsám a je to na mně vidět. Dobře mi tak!


11 otázek pro: Martinku, Babi Maňasovou, Martinku.

1. Co by jsi chtěla v životě ještě zvládnout?
2. Jaký byl nejkrásnější moment ve  Tvém životě?
3. Tvé nejoblíbenější mlsání je?
4. Věříš na Ježíška? (Tato otázka nesouvisí s náboženstvím.)
5. Kdy jsi naposledy ležela v trávě a pozorovala mraky nebo padající hvězdy?
6. Kde tě manžel požádal o ruku?
7. Dovolená - hory nebo moře?
8. Který den ve svém životě by jsi ráda prožila ještě jednou?
9. Odkládáš práci, která tě nebaví nebo ji raději rychle zvládneš?
10. Co hezkého tě dnes potkalo?
11. Je nějaká ruční práce, kterou by jsi se ráda naučila?


Nominovat 11 blogů nebudu. Teď se s touto anketou roztrhl pytel. Méně často znamená více.

Přeji všem krásný večer.

Opatrujte se a děkuji za návštěvu na mém blogu.

Jana

sobota 17. listopadu 2012

Po hodně dlouhé době jsem našla chvilku na další příspěvek. Na ruční práce mi zbývají večery.
Koblížci budou za měsíc slavit rok. Musím si pospíšit, protože jsem si na sebe upletla bič a slíbila, že na oslavu přeměním jejich "klec" (čili ohrádku) na pirátskou loď.
Rostou jako z vody.


Začalo se ochazovat, proto jsem si narychlo upletla návleky ke kočáru. Mno, ta barva... Budou hodit jen k hedvábnému šátku, který mám ve stejném odstínu. K novému nárčníku nepůjdou, takže mě čekají vyrobit ještě jedny.

Příze Merino-Vlnap

 A tady je nákrčník.



Příze Ruby (vlna superwash)-Vlnap


Mohla jsem ho udělat na větších jehlicích, nestrávila bych nad ním tři večery. Tato vlna je moc příjemná. Rozárka z ní má upletenou fialovou dečku. Parádně hřeje. Ve Vlnapuji stále mají za báječnou cenu.

Doháčkovala jsem polštářek. Ještě ho zbývá vypnout a našít na látku a bude mi dělat radost.


Moc se mi líbí girlandy z háčkovaných velkých hvězd, které jsem viděla u Lucy z Attic24. Byla jsem si jistá, že jsem je už fotila rozpracované, ale nemůžu je najít. Takže se pochlubím později.

A teď z kuchyně. Jestli jste ještě neodzkoušely levandulové sušenky od Martinky, rychle to napravte. Jsou vynikající. Už jsem musela poskytnou receptík sestře i kamarádce. Je to něco nového. Udělala jsem jednu várku i s kávou. A ty byly též úžasné.






Máme velkou zásobu dýněk Hokaido od tchánů. Vařím ji do příkrmů dětem a taky do polévky. Po porážce beránků je plný mražák kostí na polévku. Do vývaru se přidá jen uvařená rozmixovaná dýně s mrkví petrželí, pepř, chilli a nejlepší mňamka je na světě. A když se ozdobí  chlebem opraženým  na másle.... Hmmm..... Mňam!


Na balkon jsme už nainstalovali krmítko. První návštěvníci na sebe nenechali dlouho čekat. Poprvé jsem u nás viděla strakapouda. Asi se mu tady líbí. Chodí se nakrmit každé ráno kolem deváté a odpoledne kolem třetí.
Hrdličky a holuby nekrmíme. Schválně máme malé krmítko, do kterého  nevlezou. Na protějším domě mají celoroční 24-hodinový bufet. My krmíme jen malé ptáčky z lesa.




Už je to 2,5 roku, co jsme přišli o našeho prvního broučka. Vzpomínám každý den. Dušičkové počasí na mě doléhá. Na zimu se netěším. Je brzy tma, hlava přemýšlí, chybí mi sluníčko... Matky by neměly přežívat své děti.


A svítím i v aromalampě. Příjemná vůně zlepší náladu.


Mějte krásný víkend a lepší náladě zdar! :)

čtvrtek 11. října 2012

Giveaway o krásné ceny


A je to tady. Renčin blog crafto-mania slaví své1.narozeniny!

Co popřát? Spoustu čtenářů, které jeho návštěva potěší a Renči stálý příliv inspirace a lásky, jež do každé fotky a řádku vkládá.

Ceny v giveaway jsou moc hezké - srdíčko a lucernička.


Určitě navštivte tento inspirativní blog. Nejen kvůli výhře, ale potěšení :)


Hezký den,
zdraví zcela dětma zaneprázdněná

Jana

úterý 25. září 2012

BBC Good Food

Krásný dobrý večer, mí virtuální přátelé, kteří ke mně občas zavítáte!

Mám tu dva tipy, které by Vás také mohly zaujmout.

Dnes jsem si vzpomněla na Mezinárodní dopisovací klub - International penfriends. Mají zastoupení  i u nás. Před mnoha lety jsem si díky němu psala s děvčaty z Austrálie a Německa. Moc mě pak mrzelo, když jsem jim dlouho nenapsala (všechno vždycky odkládám) a pak mi bylo hloupé se ozývat. Škoda.
Hledala jsem znovu kontakt na klub, našla, přihlášku uložila, vytisknu ji a budu se těšit, že mi zase budou chodit dopisy ze zahraničí.

Díky "oprašování" jazyku, jsem se opět vrátila na bezva stránky výuky angličtiny A tam narazila na školu hrou (anglina + vaření = pobavení i poučení).
A hned na úvodní stránce se na mě smál tento dortík: Coffee & walnut cake recipe.


Silně uvažuju, že ho co nejdřív zkusím. Vypadá tuze lákavě. Co říkáte?

Opatrujte se, 
zdraví Jana

středa 29. srpna 2012

Vydařený výlet

Tento příspěvek píšu už týden... Ale trpím akutním nedostatkem času. Teda, spíš žiju než bych seděla u netu.
Již několik týdnů jsme se s kamarádkou  Peťkou chystaly na vycházku na Naučnou stezku okolím Vsetína.

Po této prochajdě musím říct, že je prokletá. Stezka, ne Peťa. :)

Už jsme na ní byli s manžou. Za 33st.horka, neměli jsme kromě vody pro děti sváču, protože jsme čekali, že se vrátíme brzy domů. Božátka tak skoro celou zpáteční cestu prořvali.
Doufala jsem proto, že tentokrát vše proběhne hladce.

Vyrazily jsme po obědě, venku 28st., slunko pražilo, všichni namazaní opalovacím krémem (kromě mě jako obvykle),kloboučky na hlavách. A vzaly jsme to od posledního zastavení, kvůli pozvolnějšímu stoupání.


U jednoho domu si šikovný majitek vyřezal Radegasta s nápisem Vitajte ve V.Skalníku.


Oblíbená Valova skála. Podle pověsti je na jejím vrcholu otlačené čertovo kopyto.
Kdysi jsem ho hledala a je tam skutečně kulatá prohlubeň, kterou lze při troše fantazie považovat za kopyto.






Pohled zpět. Škoda, že na fotkách není nikdy vidět převýšení a litry potu :)


Naše silná čtyřka :)


Kdysi svěží zelenátráva se změnila v suché zaprášené cosi, co ovšem velmi zajímalo dítka


Kamarádka Hanička je aktivní skřítek, už umí lozit a sedět. My se jen koulíme.


Když už bychom z nich chtěli udělat páreček, je třeba ozkoušet, zda by si Haňule nebrala zajíce v pytli...



Kštice drží a 2 zuby, co Fanda má, jsou taky v pořádku :)





Největší zážitek bylo koukat okýnkem ven...


Naši kamarádi ještě před nehodou s odřeným kolenem.




Ajajaj... Nějak se nám zatahuje...




Krávy a tento výhled jste již viděli zde.


Na fotce to nevypadá, ale je to černo, ze kterého padají provazy vody.



Tady ještě pohled na protější louku Ježůvka. Aby se zachovalo klima vhodné pro vstavače, ochránci přírody ji pravidelně sečou a jak jsme právě zjistili, tak ji spásají i kravky.


A to byla poslední fotografie. Za pár minut se nebe zatáhlo, přišla vichřice a blesky (žádný příjemný pocit), matky počaly zachraňovat dítka, nehledě na možné ztráty vlastních životů....

Útočily na nás šišky, větve a v zatáčce před námi spadl přes cestu strom. (To tedy nevím, jestli to bylo těsně před námi nebo o chvilku dřív...ale dramatické to bylo).

Pak za průtrže jsme se jaly sprintovat směrem k domovům. Těsně před sjezdem do civilizace nás čekal prudký kopec, který je zvládnutelný za krásného počasí, ale s podkluzujícími sandály a 45kg kočárem to byl boj.
Naštěstí jel kolem velice ochotný pan cyklista, který nelenil, seskočil s kola a pomohl mi hlídat vozidlo, aby se nekontrolovatelně neřítilo dolů. Nebo se nepřevrátilo...

Dostali jsme se domů mokří, špinaví, plní jehličí...

Ale!
Poznali jsme, že v nouzi poznáš přítele. Petin manža nás dovezl domů autem, když jsem zjistila, že jsem píchla 2 kola najednou.
Takže velké díky, Peti!
A velké díky neznámému hrdinovi, který nelenil, zahodil kolo a jistil kočár.
 
Výletníci. Už spokojení. Po večeři, v čistém a suchém úboru. Okoupat je mamka prostě nezvládla. Ale dle našeho táty - Valaši sa šúpú..., takže trocha špiny za ušama neuškodí.


S vidinou toho, že by se do třetice na nás vrhly kobylky, mě na tuto trasu nikdo nedostane, zbytek zastavení snad někdy dofotím. Ty už jsou ve městě...
Stezkám zdar a té Okolím Vsetína zvláště!

pondělí 13. srpna 2012

Máme se fajn...

...a to je fajn!
Výletovali jsme. Ale praskla snová bublina... Hučela jsem do táty, ať do podzimu zajedeme na Kohútku na borůvkové knedlíky.


 Před asi 4-mi lety jsme na ně byli při tůře z Kasáren. Pamatovala jsem si tu lahodnou chuť a pohodu. Chtěla jsme si to zopakovat.





Táta překvapil, zavelel, jeli jsme. Knedlíky byly, ale nějak nebyla ta správná atmosféra. Nejdřív jsme řešili, co s tankem. Venkovní posezení bylo zavřené, museli jsme kočár rozkládat a po kusech donést dovnitř. Dítka byli při jídle na klíně a najezte se s chobotnicí...




Knedlíky byly dobré, jen já bych na ně dala tvrdý tvaroh. Pak byly 4, stačily by mi dva. Jenže servírka měla frmol, tak jsem ji nechtěla žádat o krabičku. Sprášila jsem je všechny a přecpala se. Navíc na terase byly rodinky prachatých Slováků s nevycválanými dětičkami,  které ječely (nechci se dotknout bratrů ze Slovenska, i naše děti hulákají, jen živější nátura dělá hold větší kravál).
Atmosféra zmizela...
Škoda.

Tady vidíte naše miminka ve sporťáku... Už se nevlezli do korbiček, tato úprava je jim též těsná. Co s nimi budu dělat v zimě, když budou ve fusaku???


Potěšily nás ovečky. Cinkaly zvonci... To je pravé Valašsko.



Táta s Frantou v zahraničí - na slovenské straně.


A návrat...



Na Hrozenkově je u cesty tento krásný dům. Trhá mi srdce, jak chátrá. Moc se mi líbí ty pavlače.



A v sobotu jsme juchali na svatbě na zámku v Bartošovicích!!! Nevěsta je má nejmilejší kamarádka Alenka.
Svatební dar jsme žádný extra nevymýšleli, věnovali jsme peníze. Ty se do již zaběhnuté domácnosti hodí vždy. Tak aspoň balení bylo originální - oslice Ema od Bellet, s kapsičkou na bříšku.
Škoda, nestihla jsem ji nafotit líp.
Emička pro naše děti se nevěstě líbila, tak mají svoji.



No uznejte, není to krásný pár?


Ženich je dobrovolný hasič, tak mu kamarádi připravili porouchaný zásahový vůz k opravě...


...a nevěsta se stříkačkou trefovala na terč.




V parku je největší platan u nás. Ani na fotku se nám nechtěl vlézt.






Do takové truhly by se vlezlo věcí :)



Uháčkovala jsem si dekoraci do vlasů...




Dále mám rozpracovaný polštář...


...a zkoušela jsem mycí houbičku. Bohužel mi z toho vyšel pytlík na mýdlo, tak z koupelny poputuje do skříně.



Hezký den,
zdraví Jana